Milí zákazníci, fanoušci a přátelé,
toto je můj poslední blogový příspěvek na e-shopu SocksInBox. Slíbila jsem vám, že napíšu, v jakých kreativních vodách se nyní pohybuji. Dnešní článek bude proto věnovaný kreativitě, bez které by byl můj život mnohem chudší.
Silnou potřebu kreativně se realizovat mám už od malička. Jako malá holčička jsem vázala květiny, navrhovala oblečení a šila oblečky pro panenky. Na babiččině šlapacím stroji Singer jsem šila už v osmi letech. Byl to můj způsob, jak utíkat do světa fantazie. Snění o tom, co a jak vytvořím, bylo a dodnes je pro mě nesmírně důležité.
Tato potřeba tvořit vyústila před patnácti lety v založení značky SocksInBox. Moc jsem si to užívala, ale časem mi začalo chybět přímé zapojení a tvoření vlastníma rukama. Jen kreslit mi přestalo stačit.
Během covidu, kolem roku 2020, jsem hledala nový tvůrčí impuls a začala pracovat se dřevem. Pořídila jsem si základní nářadí a začala skládat obrazy – dřevěné mozaiky. Hledala jsem dřevo, které už nikdo nepotřeboval. Staré, nevyužité kousky, kterým jsem chtěla dát nový smysl. Někdo boural chatu? Zajela jsem tam a naložila prkna do auta. :) Někdo měl zbytky, pro které už neměl využití? Skvělé! I ten nejmenší kousek se dá ještě proměnit v něco krásného.
Několik let jsem zkoušela metodu pokus–omyl. Hodiny a hodiny pečlivé práce a bezmezné trpělivosti pro mě nikdy nebyly problém. Někdy jsem si návrh dopředu nakreslila, jindy jsem skládala úplně spontánně. A našla jsem v tom velkou vášeň.
Po třech letech jsem ale přišla o prostor, kde jsem mohla tvořit, a následovala delší pauza, než jsem si přála. Díky své kamarádce a jejím úžasným přátelům, kteří mě pustili do své dílny, můžu být zase kreativní. Začala jsem znovu teprve nedávno a mám obrovskou radost, že mi to pod rukama jde skoro samo a dělá mě to neskutečně šťastnou.
Času ani energie už není tolik jako dřív. Psala jsem vám, že pracuji pro jednu nadnárodní společnost, a tak je dřevu většinou zasvěcená sobota nebo neděle.
Chcete-li zůstat v kontaktu, najděte si můj Instagram. Nejsem tam momentálně příliš aktivní, ale ráda se tam s vámi propojím.
Můžete si prohlédnout i webové stránky mého radostného projektu. Jednou mi známá řekla krásnou a vlastně docela trefnou větu: „Vždyť to jsou tvoje ponožky, akorát ze dřeva.“ Ty vzory ze mě zkrátka lezou, kudy můžou. Vidíte to tam také?
Tímto příspěvkem se s vámi loučím. E-shop SocksInBox poběží už jen do pátku a pak se jeho příběh definitivně uzavře.
Děkuji vám za všechno. Především za náš krásný vztah. Byli jste neskuteční a já si vaší podpory nesmírně vážím. Přeji vám, ať se vám daří a ať vám moje ponožky vydrží co nejdéle.
S láskou,
Iva
Přidat komentář